Přejezdníky (2.)
Model přejezdníku 1:120
Tento článek úzce navazuje na první díl , který jsem věnoval funkci a provedení přejezdníků v reálném železničním světě ČSD, ČD a ŽSR. Zde popisuji vlastní amatérskou výrobu přejezdníku v měřítku 1:120.
Na svém kolejišti samozřejmě počítám také s chráněným přejezdem (závory s výstražníkem). Rozhodl jsem se, že ho doplním také přejezdníkem, a to ve verzi se třemi světly. V reálu jsou přejezdníky konstruovány stavebnicovitě z dílů návěstidel AŽD70, pouze návěstní štít je jiný. Zvolil jsem stejnou metodu. Vzhledem k tomu, že lze zakoupit plastikovou stavebnici návěstidel AŽD70 ve velikosti TT, rozhodl jsem se ji využít. Jediné, co je potřebné vytvořit, je návěstní štít. Vycházel jsem z rozměrů podle předlohy a po přepočtu a zaokroulení mi vyšly základní rozměry 8,5 x 7 mm (výška x šířka), což je realizovatelné bez větších problémů, postačí plastiková destička 0,3 - 0,5 mm a skalpel. Otvory pro světla vychází na 1,6 mm. Stínítka (kryty) světel by se daly vyrobit z nějaké trubičky nebo plechu, ale nejjednodušší se mi zdálo použít díly z původní stavebnice. V ní jsou hotové díly návěstidel o dvou, třech a čtyřech světlech. Postačí žiletková pilka, pořádný držák a pevná ruka (obr.1). Když se něco nepovede, nevadí. Máme k dispozici 9 krytů a potřebujeme pouze tři. Uřízl jsem čtyři, nejhorší zahodil. Všechny se mi povedlo uříznout tak, že u každého krytu zbylo z původního výlisku velice tenké mezikruží okolo otvoru pro LED, což významně zjednoduší lepení. Po začištění a odmaštění dílů následuje lepení. Nejprve jsem pomocí vteřinového gelovitého lepidla zalepil tři LED s vývody. Použil jsem diody SMD 0402 s vývody zakoupené v N-šopíku (ZDE ). Kdo má dobré oči a pevnou ruku, může je zkusit letovat sám. Abychom nemuseli tahat dolů šest drátků, základní zapojení uděláme již na zadní straně návěstidla. Nejprve spojíme do serie dvě žluté diody a ponecháme jenom krajní vývody (drátky u spoje zkrátíme na minimum, pozor na pájení, abychom je teplem neodletovali od LED). Spoj přilepíme kapičkou lepidla, na to kousek tenkého papíru (2 x 3 mm) nasáklého lepidlem. Zůstanou nám dva vývody. Vývod od anody (na + pól) podobně sletujeme s vývodem od anody bílé diody. Opět přilepíme. Na závěr naneseme postupně několik vrstev šedé barvy. Ve výsledku budeme mít tři vodiče – společnou anody, katodu bílé a katodu žlutých LED. Schematické zapojení je na obr.3. Po zaschnutí jsem na čelní stranu návěstného štítu přilepil stínítka (Na obr.2 je atrapa přejezdníku bez LED – bude otočená směrem do tunelu, tudíž světla vidět nebude). Následovalo slepení se stožárem (trochu pozornosti vyžaduje vložení tří tenounkých vodičů do sloupku). Barvení a případné patinování. Provedení návěstního štítu, stožáru i označovacího pruhu odpovídá konci 80-tých let a dodnes se používá. Výsledek práce je na obr. 4 a 5. (Jedna zdánlivá žlutá dioda navíc na obr.5 je jen odraz na plastovém krytu. Doporučuji natírat matnou černou. Rozdíl ve svitu diod lze vyrovnat vhodnou volbou předřadných odporů. Každá barva má vlastní odpor.) Stožár návěstidla je osazený v patici podle V.Báni - viz ZDE . Umožní to osazení malé destičky s plošným spojem a konektorem, čímž zabráníme utržení velmi tenkých drátků.
Pokud se někomu více líbí dnes používané přejezdíky, které téměř vždy mají místo žlutých světel pouze reflexní kruhy o průměru 200 mm, má situaci jednodušší. Stačí dvě kapky žluté nebo žlutě-oranžové barvy o průměru 1,6 mm a jedna bíla dioda. Méně pájení, méně drátků, jednodušší zapojení.
Obr.1 Řezání krytu žárovky
Obr.2 Sestava hlavních dílů
Obr.3 Zapojení diod v návěstidle
Obr.4 Hotové přejezdníky
Obr.5 Hotový přejezdník se třemi LED
Elektrické zapojení
Základní zapojení:
Jak již bylo uvedeno v prvním díle, je zapojení triviální. Žluté diody se přes odpor připojí na trvalé napájecí napětí a bílá se připojí přes spínací kontakt S1. Je to buď kontakt nějakého relé, spínajícího proud do závor, nebo mikrospínač na servu, které spouští závory. Odpory R1 a R2 se určí podle typu diod, pro SMD diody vystačí proud 5 mA i méně. Vhodný prográmek k výpočtu předřadného odporu je ZDE . U žluté se musí počítat s úbytkem na dvou diodách. Dioda D1 se osazovat nemusí, slouží pouze jako ochrana proti poškození LED při manipulaci a náhodném přepólování napájení. Úbytek napětí na ní je cca 0,6 - 0,7V. Odpory a diodu je nejlepší montovat do patice (viz výše).
Obr. 6 Základní zapojení
Zapojení s modulem PR3B:
Pokud použijeme modul pro ovládání železničního přejezdu podle V. Báni ( ZDE ), odpadá nutnost použít ovládací kontakt. S výhodou využijeme výstupní napětí na svorce PRST pro závory (při spuštění závor je svorka propojená se zemí). Dioda D1 zde není nakreslená, o jejím použití platí to samé, co u předešlého zapojení.
Obr. 7 Propojení s modulem PR3B
Zapojení s blikáním:
Pokud chceme, aby bílé světlo blikalo (vypadá to živěji), máme několik možností. Tranzistorový blikač, integrovaný obvod NE555, mikroprocesor PIC a pod. Ale pro většinu bude daleko nejlepší koupit za pětikorunu blikající LED libovolné barvy a velikosti a tu ukrýt někam pod kolejiště, nebo ji i natřít černou barvou (aúúú...). Schéma je na následujícím obrázku č. 8. Blikající LED lze aplikovat i v zapojení s ovladačem PR3B.
Obr.8 "Blikající přejezdník"
