LN box versus XB box

Modeláři – moduláři (tedy ti, kteří se více či méně pravidelně schází na společných setkáních, kde své moduly propojují do rozsáhlých sítí – „modulišť“) již dlouhá léta používají tzv. LN box (Loconet box). Ve své podstatě se jedná o krabičku, v níž je paralelně propojeno několik (3-5) konektorů RJ12/6p6c, používaných pro rozvod signálu Loconetu. Boční vývody se obvykle propojují podél modulů a čelní slouží pro připojení ovladačů. Více si o jeho konstrukci můžete přečíst na webu klubu OstraMo, nebo ho koupit na německém e-shopu H0fine.

Obdobné řešení lze použít i pro XpressNet.

„Moderní“ diodová zkoušečka

Dlouho jsem přemýšlel, zda tento příspěvek vůbec publikovat. Ale nakonec jsem se rozhodl, že ano. Princip mé zkoušečky je jasný a byl mnohokrát popsán, např. u Martina Pinty, od kterého jsem si dovolil vypůjčit i první dva obrázky. Zpomucky_zkousecka_1koušečka na stejnosměrný proud obsahuje jednu LED, odpor a ochrannou diodu proti přepólování. Velikost odporu se odvíjí od toho, pro jaké napětí zkoušečku plánujeme používat a jakou diodu používáme (viz článek o LED). Železniční modeláři pracují s napětím do 25V takže odpor kolem 3 kΩ většinou vyhoví. Pokud chceme rozlišovat polaritu napětí pomocí různých barev LED, je vhodné druhé zapojení.

Příhradová trafostanice

Příhradová trafostanice 22kV/400V

Příhradová trafostanice 22kV/400V

Už delší čas jsem uvažoval o tom, že si navrhnu a postavím model trafostanice, která se u nás používá snad od padesátých let minulého stoleti. Já si ji pamatuji před domem u babičky na Vysočině, ještě když jsem nechodil do školy. Bručela tam na nás a občas přitáhla i nějaký ten blesk. Ano je to známý transformátor 22kV-400V/230V (kdysi ještě 6kV-380V/220V) na příhradové konstrukci. Býval v každé vesnici, družstvu, menší fabrice nebo části města. Dnes už bývá trochu modifikován, často je jen na jednoduchém nebo dvojitém sloupu, nebo vestavěný v různých objektech. I na původních konstrukcích jsou velmi často odstraněny vzdušné drátové vývody 3×400/230V a ty jsou vedeny buď podzemními, nebo závěsnými kabely. Existuje snad nespočitatelné množství variant, lišící se použitým transformátorem, počtem izolátorů nebo přidáním bleskojistek a odpojovačů.

Digitální tester LED – aktualizovaná verze

Ve svém předešlém článku o LED jsem se zmínil o jejich měření. Z hlediska praktických modelářských potřeb jde především o nalezení vhodného předřadného odporu, kterým lze jednak regulovat svítivost (jas) té které LED, a jednak ji ochránit před zničením. Doporučené zapojení takového měřiče LED je v citovaném článku na obr. 4. Pro občasné změření jedné či několika LED je toto zapojení dostatečné, ale když potřebujeme měřit větší množství různých LED, je dost nepraktické postupovat tímto způsobem. Zejména, když máme změřit různé typy diod s různými paticemi, délkou vývodů apod. A to vůbec nemluvím o SMD diodách, u kterých je největším problémem jejich uchycení před měřením.

Přemýšlel jsem, jak si zjednodušit tuto práci, protože jsem si uvědomil, kolik budu muset při stavbě kolejiště změřit všelijakých LED. Samozřejmě, jeden takticko-logistický předpoklad tu je. A to používat co nejužší sortiment LED. Například jeden typ bílé a jeden typ žluté. Ale realita je jiná… Za léta praxe jsem nastřádal značné množství všelijakých LED různých velikostí i barev, které nejspíš bude účelné použít třeba na osvětlení domečků, skladišť a jiných budov, kde je moc vidět nebude. Takže rozsáhlému měření se nevyhnu. A měřit pomocí krabičky s banánky a multimetru se mi moc nechce.

Pískovací věž v depu Pardubice

Na svém kolejišti mám také segment depa. Jeho nevyhnutnou součástí je i pískovací věž, nebo jak říkají odborníci, „zbrojení pískem“.
Nebudu se zde detailně zabývat pískováním. Je to sypání písku na hlavy kolejnic za účelem zvýšení adheze. Pískování lze v případě potřeby používat při rozjezdu kolejového vozidla i při brzdění. Používá se v případech, kdy kolej je kluzká, zejména je-li vlhká. Pro více detailů odkážu na Wikipedii , ze které pochází i předchozí věty. Pro nás je důležité, že někde v depu je potřebné zařízení, ve kterém se písek suší a skladuje a následně se ním plní zásobníky v lokomotivách. A této činnosti říkáme zbrojení pískem. Obvykle je zásobník na věži, ze které se za pomoci stlačeného vzduchu nebo samospádem hadicí dopravuje do lokomotivy. A právě tato věž je pro nás modeláře zajímavá, podobně jako jiné, pro železnici specifické zařízení. Na stránkách Železniční modely Třmínek lze nalézt velmi detailně provedené modely důležitých technologických zařízení depa, ať již z éry páry, nebo nafty. Prakticky všechny tyto výrobky vlastním a postupně je do kolejiště zabudovávám. Pískování však chybí. Původně jsem počítal s modelem od firmy Auhagen, ale jejich provedení se mi příliš nelíbilo; vedle Třmínkových modelů působí jako levná hračka. Navíc tato pískovací věž je typu, který se používá (nebo používal) spíš na území Německa. Rozhlížel jsem se dál po trhu modelů, ale pro měřítko TT jsem nic pěkného neobjevil.

Výroba námezníku

Námezníky na modelové železnici najdeme často. Jejich účel je úplně stejný, jako na skutečné železnici. Odstavené kolejové vozidlo nesmí zasahovat do prostoru za námezník. 

„Námezník je nepřenosné, neproměnné návěstidlo, které se umístňuje mezi dvě sbíhající se koleje. Upozorňuje na nejzazší vzdálenost, ve které mohou vozidla stát, aby nedošlo k ohrožení jízdy vozidel po sousední koleji. Na železnici v Česku se jako námezník užívá bílý vodorovný trámec se dvěma černými pruhy, na svých koncích zkosený. Bezpečná vzdálenost dvou kolejí je u normálního rozchodu stanovena jejich vzájemnou osovou vzdáleností 3 750 mm.“(http://cs.wikipedia.org/wiki/Námezník )

Modelové námezníky lze koupit, ale i velmi jednoduše vyrobit. Hezký výrobní postup uveřejnil na svém webu Jirka Sládek . Námezníky vyrábí slepením několika vrstev papíru, seříznutím na správný rozměr a obarvením.

Zauhlovací koleje podle Třmínků – drobné vylepšení

vyhybka-TrminekHodně z technických zařízení v depu na mém kolejišti je vyrobeno ze stavebnic – mosazných leptů od bratří Třmínků . Konkrétně jsou to popelová jáma, zbrojení naftou, zauhlovací výtah, koleje a vozíčky. Jsou to detailně zpracované stavebnice a zejména vynikající návody by mohly sloužit i jiným výrobcům leptů (i zahraničním) jako vzor. Koleje (spíše kolejničky) pro zauhlovací vozíky jsou navržené jako plochý lept – pražce a pata kolejnici jsou z mosazného plechu o tloušťce 0,3 mm.

Ohýbačka kolejových prutů – II („HiTech“)

Ohýbačka HiTech

Ohýbačka HiTech

Jak jsem se již zmínil v popisu předešlé verze, víc se mi líbí ohýbačka s plynulým nastavováním poloměru ohybu pomocí stavěcího šroubu. Navrhl a vyrobil jsem takovouto verzi. Na rozdíl od té z USA za 80 USD, tato mne stála pár desítek korun za materiál a cca 3 hodinky práce. Vyšel jsem z předešlé verze, ale pohyblivé ložisko jsem upevnil na posuvný píst se stavěcím šroubem. Celá sestava je nenáročná a nejsou potřebné žádné speciální nástroje nebo dovednosti.

Ohýbačka kolejových prutů

Jednoduchý přípravek pro ohýbání prutů flexi kolejí. Odborníci jej určitě znají, uveřejňuji jej spíš jako informaci pro začátečníky.

ohybacka1Při práci s flexibilními kolejemi jsou dva způsoby práce. Někdo koleje ohne v ruce nebo podle šablony a připevní k podkladu. Obvykle při tom nebere do úvahy, že koleje jsou neustále silně pružící (hlavně, pokud je poloměr ohybu dost malý – méně než 500 mm), a tedy pokud bude někde slabější místo v upevnění, může dojít k jejich utržení (zejména, pokud jsou jen lepené a jeden konec např. končí zarážedlem). Navíc, v místě, kde jsou koleje spojovány spojkami, nepůsobí na pruty rovnoměrné síly a vznikají menší či větší zalomení. Druhý přístup k problematice je takový, že se lepí pouze vytvarované pražce a do nich se nasouvají více či méně předem ohnuté (předpružené) pruty. Samozřejmě, nemusí být ohnuté přesně na požadovaný poloměr, ale je to určitě lepší, než nasouvání rovných prutů.

Interiér kabiny Hektora

Začátkem června 2012 jsem se zúčastnil workshopu v rámci Tillig TT víkendu, jehož témou bylo sestavení stavebnice Hektora – T435-0139. Stavba dopadla úspěšně a později jsem se rozhodl kromě digitalizace také trochu vylepšit interiér.

Kabina lokomotivy T435 má hodně oken, je do ní tedy celkem dost vidět. Nelíbil se mi pohled do prázdné kabiny. Začal jsem tedy pátrat, jak vypadal původní vnitřek, abych ho mohl alespoň zčásti napodobit. Po hledání na internetu jsem našel několik více či méně zdařilých fotografií a modelů do simulátoru. Slušný výběr je např. na webu prototypy.cz.

Tabulky ČSN

CSNNa železnici (a nejen na ní) se denně setkáváme s množstvím zákazů a příkazů. Kdysi to byly zejména různé smaltované cedule, od šedesátých let pak jejich barvy, provedení i velikost stanovily normy ČSN, později pak EN.  Neměly by chybět ani na modelové železnici.

V měřítku 1:120 jsou tyto tabulky tak titěrné, že bez lupy těžko přečteme, co je na nich. A to samozřejmě musí být kvalitně vytištěné. To nám trochu zjednoduší situaci a často postačí, když máme jen několik tabulek různých barev a jejich obsah nás už trápit nemusí. Jako vzor jsem si vybral čtyřnásobnou tabulku obvyklou na elektrických zařízeních. 

Rekonstrukce drážních budov I.

Už jsem se zmínil, že z původního panelu použiji pouze některé stavby. Za posledních 30 let se s nimi (kromě sedání prachu) moc neudálo, ale usoudil jsem, že musí vypadat jináč. Původně jsem je stavěl jako součást panelu pro děti, tedy hlavně rychle a bez takových detailů, jako je patina (ona se tenkrát ani moc „nenosila“). Pustil jsem se do rekonstrukce starých budov na nádraží.

Chráním, chráníš, chráníme aneb Na co často zapomínáme

Jištění, přepěťové ochrany a elektronické proudové pojistky

high voltageTento příspěvek jsem původně napsal pro web www.honzikovyvlacky.cz. Vzhledem k souvislosti s dalšími příspěvky na www.masinky.info ho zde publikuji v původním znění. Článek vznikl jako reakce na rozhovory s několika železničními modeláři v posledním čase. Nechci se v něm pouštět do složité teorie ochran a jištění v elektronice nebo energetice. Pouze bych rád zmínil několik základních zásad, na které bychom neměli zapomínat. Znalci tento článek jistě přeskočí, někomu však možná pomůže od příštích problémů.

Vysílač signálu S-com

Při instalaci návěstidel i v provozu modelové železnice občas potřebujeme přezkoušet funkčnost jednotlivých návěstidel. Pokud používáme ovládání pomocí protokolu S-com je situace trošku komplikovaná tím, že na přezkoušení návěstidla osazeného dekodérem S-com, potřebuje zdroj signálu, který přepíná jednotlivé signály na návěstidle. Samozřejmě, je to možné pomocí profesionálního dekodéru ND-4, ale k tomu potřebujeme mít tento dekodér volný a navíc ho ovládat pomocí PC. Na rychlou zkoušku to může být trochu těžkopádné.